Probuzen dnes vstal nové ráno horečkou naplněn vzlétl sen jak balón oživl krví den zaspal jsem to co v hvězdách psáno. Cesta v kůži jenom zavěšena svítání táhne do korun jsem jak ten koš sám pln dvou strun polkne mě zem unese žena? Vím daleko bylo svítání já dosud báseň nenapsal teď jen se mi podzim uklání krev v oku háže rukavici za to ráno co jsem mu vzal čas zapálit poslední svíci. |