Pod nožem ticha skrz déšť loutky beze slov jak hloubky jizev a zítra ústa povstanou němotou shledání. Slabiny vodojemu křičí suchostí vyšachovaného lógru. Svlečený jazyk počítá mince utracené za horečku barvy dráždí nahotu prvních tahů přednosti žen. Popravy pěšců vrácené zpět pečetě kůže odtržené jak herec ze scény pohled a stín gesta přání raněných palub kordy rozchodů. |