Ukovaná kovem

sedmidenních perlíků

chodíme po tvých pěšinách

ranních tušových kreseb.

Kolem kameny zbořeného Říma

své lůno hasíš slovem stromů

a voda pěšák v bezvětří

dívá se na ptáky

nasazujé ostruhy výškám.

Z tvých prasklin

horká krev

sopka je otevřená rána

tvá zem má stál žízeň.