Ráno okna skryté v žaluziích ulice vyjevené vhozený kalamář kreslí dlažby poezie vyšla na lov a řeka dala další chvat mostu rty žen připomínají zdi. Poledne sklizených zvonů odbíjí vzkazy ujetým vlakům jen děti umí popsat svět křídovými stehy směnkami roků rozvázaná klička čte telefonní seznam odpoledních novorozenců. Večer stydne jak křičíčí věčnost dlouhých polibků ohně zrcadel křesají po černých pasažérech busů pohledávkou bez osvětlení chycenou do mříží vyložených karet. |