I.

V samotě jsme spatřil

všechno světlo světa

teď věřím, že ostatní je lež.

II.

Poezie je křehká jak páteř

hádanka skloněná

zapomínám jména ne však verše

a básník jak list hnědne. . .

Svoboda snu bez okraje linek

tam někde mezi

najdeš

mé stopy a nemusíš hledat

v knihách

stačí když poznáš

podzim raka. . .

III.

Léto je zaházené hlínou

podzim ukrývá po kapsách verše

a básník někde v kamení skryt

kořeny hroznů se po něm vinou

a růžím zbývá poslední rito

než je položíte na můj kámen. . .