Z těžce intimního deňýčku II.
Yfča

Próza psaná v první osobě vyčnívá nad jiné vtipem a šťavnatostí. Yfča popisuje z dětské perspektivy a dětským jazykem atmosféru doby normalizace, někdy v první části druhé poloviny tohoto století. Umí si pohrát se slovy (děti se chtějí „zesvadbit“, případně „zasmrtit“). Yfčiny texty, které jsem stihla přečíst, jsou lehké, svižné a zábavné. Obdivuhodné je, že Yfča patří k těm moderním ženám a mužům, využívající moderní platformu vlastního blogu a to tak, že je i v záplavě zásadních zpráv i úplných blbin, valících se na nás z webových stránek, zřejmě hojně navštěvovaný.

Blázinec, Tohle je ta největší láska
Cekanka_ucekana

Krátké prózy Čekanky mám na Liteřře skoro nejraději. Čekanka patří k „zpovědním“ typům, píše o sobě a mluví o věcech, o nichž se běžně nemluví. Obdivuji obraznost jejích próz, její otevřenost i schopnost drsného pohledu na sebe sama. Její texty mají grády, nikdy mě nenudí a vždycky jsou originální. Ze dvou únorových próz se mi výrazně více líbí Blázinec pro svůj smutek a poezii.

St. Age, Cestou v ní
Monty

Monty čtu vždycky, ať publikuje prózu, poezii, jiné, denní spotřebu. I v básních je to především prozaička. Vždycky mě zaujme provokativností a takovou zvláštní zralostí přechytralého dítěte, které ví, o co na světě jde.

Na dobrú noc

Shari
Černý humor a pěkná pointa.


Zdá se, že všechna vybraná díla mají společný trochu drsný humor a nápaditou práci se slovem. S výjimkou Yfči jsou spíše poetická než epická a ani jedno z nich nemá výrazný příběh, což ovšem neubírá nic jejich literární kvalitě.