Dílo #1365
Autor:zrozená
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:03.12.2003 13:15
Počet návštěv:2529
Počet názorů:15
Hodnocení:9

Probuzení
Zase je mi smutno
a všechny zvony světa bijí
na poplach.
Jejich decibely pronikají do
srdeční komory a
rozbíjjejí tam okna
na malinké střípky,
které bodají a bodají..
Rudé kapičky krve
stékají po zdi.
Tvoří fosforující kaluže
plné milostného bahna
a ztrouchnivělých lží.
Zbavena iluzí,
topím se v mrtvém
moří zapomnění .
Chytám se stébla naděje
a sama sobě

o d p o u š t í m

Názory čtenářů
03.12.2003 13:36
Rowenna
***
03.12.2003 13:41
Delphy
kromě těchj zvonů na poplach (jak ohraná deska..!) moc dobré :-)
03.12.2003 13:47
Bobísek
*
03.12.2003 14:36
Hel
*
03.12.2003 15:19
Shaylen
krása...tip
03.12.2003 15:51
Bohdan
*
04.12.2003 10:51
Duf
Mě se líbí ztrouchnivělá lež, to je taková už odpuštěná záležitost, na kterou si
člověk občas vzpomene.
04.12.2003 11:07
zrozená
Moc všem děkuji.:-)
04.12.2003 14:29
Albireo
Líbí. *
Já Tě neznám - ale myslíš, že si máš co odpouštět?
05.12.2003 12:50
zrozená
Albireo : Každý si má co odpouštět. Díky:-)
05.12.2003 13:16
Vilda
Super! tip
09.12.2003 10:48
Charlien
Jé - moc líbí...*
27.12.2003 07:33
Mathew
no nevím, vůbec mi to nesedlo..
06.01.2004 09:03
zrozená
Děkuji všem:-)
09.01.2004 22:15
Aki
*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)