LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #1590
Autor:	pilgrim
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	12.12.2003 01:04
Počet návštěv:	4287
Počet názorů:	30
Hodnocení:	23
Patří do sbírky:	blbinky
Patří do archívu:	<Soukromý> Wopi: abychnatonezapomněl*

Prolog

(momentka ze srpna 2002)

samá voda, přihořívá

    Právě jsem dokousal housku a pozoroval, jak se mi v ústech prudce mění hodnota pH. Činí tak po každém jídle a zvyšuje tak nebezpečí zubního kazu. Zároveň jsem poslouchal, jak poblíž intenzivně žbluňká park.

    Řeka mi byla v patách.

    Měl bych se zastavit u Jany, řekl jsem si, to mi udělá dobře. Uvaří mi čaj a dá mi něco proti horečce. Možná mě nechá i vyčistit zuby, abych dostal do normy alespoň tu kyselost ústní dutiny.

    (Líbilo se mi používat její kartáček. Líbilo se mi toho ještě mnohem víc. Její domácí vytahaná trika, zvláštní obrázky na stěnách její garzonky, vůně jejího bytu.)

    Z myšlenek mě vytrhl zvuk blížící se tramvaje. Se sebezapřením jsem doklusal k zastávce, pěšky by to bylo s teplotou k Janě příliš daleko. Tramvaj právě přijížděla a kovový skřípot mi téměř způsobil husí kůži. Téměř. Ta mi naplno naskočila až po docvaknutí následující myšlenky: vždyť přece už od včerejška nejezdí.

    A tramvaj klidně brzdila u ostrůvku.

    Musí to být jedině halucinace z vysoké teploty, řekl jsem si, to je vysvětlení. Trafostanice jsou pod vodou. To, co je na elektřinu, nefunguje. A tramvaje na ni tedy rozhodně jsou - dříve se jim dokonce říkalo "elektrika", aby i ten nejnatvrdlejší cestující pochopil, na co jezdí.

    Znejistěl jsem. Má vůbec smysl nastupovat do halucinace? Ty jsou tu přece proto, aby vstoupily do nás, ne my do nich.

    Dveře se otevřely.

    Ještě jednou jsem lehce zaváhal, pak jsem vystoupal po schůdcích do vozu. Tramvaj zazvonila a rozjela se. Podíval jsem se z okna. Všechno se vlnilo. Nejvíc (a nejpřirozeněji) voda v zatopených ulicích, ale ostatní okolí také trochu.

    Povodeň se nemilosrdně dotkla reality.

    Jana mi přilévala čaj do hrnečku, sehnutá k nízkému konferenčnímu stolku tak šikovně, že se mi málem ještě zvýšila teplota. Rozhodně alespoň tep se usilovně snažil.

    "Víš jak jsem se sem dostal?" zeptal jsem se.
    "To tedy nevím," odpověděla.
    "Představ si, že tramvají."
    "Hm. Ty přece od včerejška nejezdí."
    "To nevadí," řekl jsem, "hlavně, že jsem tady."
    "Blázne," usmála se.

    V televizi právě zabírali úděsné množství kalné vody ubíhající někam do nedozírných, výsměšně šplouchajících dálek. Čísi dramatický hlas tvrdil, že dnešek mnoha lidem výrazně změnil život.

    Nebyl důvod tomu nevěřit.

Počet úprav: 14, naposledy upravil(a) 'pilgrim', 15.12.2003 18:20.

Názory čtenářů

12.12.2003 16:37

Mamut

Dobře..

12.12.2003 16:39

Albireo

Moc fajn!
*

12.12.2003 17:04

fungus2

Velmi povedeně napsané! TIP

12.12.2003 17:22

Wiki

vidíš, jak je důležité věřit bez pochybností :-)*

12.12.2003 19:28

Pavla

4. odstavec je supr. Jakož i celek. Tak pěkně nostalgické :)) To mochumúrky rády
***

12.12.2003 23:18

alina

taky se to celé tak pěkně a přirozeně vlní a plyne ...*

Ale tahle věta by se fakt měla tesat:
"Má vůbec smysl nastupovat do halucinace?" :O)))))))))))))))))!!!!!!!!!!!!!

13.12.2003 08:45

Mathew

no prostě paráda ! * * * *

14.12.2003 17:19

Hester

Dobře píšeš. *

15.12.2003 12:14

NIN

tuhle si pamatuju, ta je moc dobrá :) *

akorát si rejpnu, že Líbilo se mi, používat - by mělo bejt podle mě bez čárky
a garzonka se z (já vim, že podle novejch pravidel je to asi v pořádku), je ohavný slovo :)

15.12.2003 18:20

pilgrim

kde se tam vzala ta čárka?? v originále nebyla!!!! ď

18.12.2003 12:37