LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #1490
Autor:	pilgrim
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	08.12.2003 00:56
Počet návštěv:	1094
Počet názorů:	22
Hodnocení:	14
Patří do sbírky:	kruhy a démoni
Patří do archívu:	<Soukromý> Wopi: abychnatonezapomněl*

Prolog

(stalo se kdysi jedné dvanáctileté dívce)

(00) kruhy v obilí

Jitka se pokusila projít chodbou neslyšena, neviděna. Ne, nešlo to. Jakákoliv podobná snaha byla předem odsouzena k nezdaru.

„Kam jdeš?“ ozval se z kuchyně ječivý hlas tety.
„Musím na záchod, tetičko,“ pípla Jitka.
„Na malou?“
„Na tu druhou.“
„Už zase? Co tak vim, dneska už jsi přece byla!“
„No ale…“
„Žádný ale!“ vykřikla teta a vyběhla na chodbu, „žádný ale! Co si jako myslíš? Víš jak je ten papír teď drahej? Ta tvoje spotřeba je NAPROSTO NEÚNOSNÁ!“
„Já ale opravdu MUSÍM,“ špitla Jitka a vzpomněla si při tom na párek, který dostala včera k večeři. Jak dlouho asi už ležel v ledničce?

Teta otevřela dveře záchodu a sebrala ruličku. Odmotala kousek papíru a podala jej Jitce.
„Tohle! To ti musí stačit! MNĚ to taky stačí. Musíš se konečně naučit šetřit. Dost na tom, že se o tebe staram, když si tvoje matka válí šunky v posteli. Ještě abych kvůli tomu přišla cugrunt.“
„Ale maminka je v nemocnici…“
„No dyt řikam,“ odvětila chladně teta a odešla se zbytkem ruličky.

Jitka se zamkla a sedla si na přiklopenou mísu. Už se jí nechtělo. Přemýšlela, jak nejlépe zastavit slzy. Také přemýšlela, jestli dneska v noci přijdou démonci. Byli tak nevypočítatelní.
* ~ *

Večer měl sladkou příchuť svobody. Žádné káravé pohledy otrávené tety. Ta šla dnes do vily na kopci hrát kanastu. Jitka seděla před domkem a dívala se přes zahradu k lesu. Pozorovala ptáky kroužící nad obilím a barvu červánků, jak postupně přechází od oranžové až ke karmínu.

Ano, měli by přijít, jsou kamarádi. No jasně, jiný by se jich možná bál, Jitka se však na ně těšila. Celé nesnesitelně dlouhé dny strávené s protivnou tetou vyvažovala v noci malá tajná odměna. Její démonci. Kamarádi.

Jsou nepochopitelní, to jo. Ale rozhodně jsou lepší než všechno ostatní.

Jitka samozřejmě věděla, že si je nesmí moc idealizovat. Tušila, že jejich pantomimická hra, jakkoliv veselá a zábavná, vůbec neznamená, že by byli neškodní. To ani náhodou. Koneckonců to byli určitě ONI, kdo tak zametl s tím magorem z devítky, co ji chtěl obtěžovat. No, nakonec, proč ne, od toho přece člověk kámoše má, ne? Jedno je jisté - TEĎ už dá ten blbec rozhodně pokoj.

Ano, byli ÚPLNĚ jiní a byli odjinud, to je jasné. Možná z pekelných předsálí, možná z jiného prostoru. Na tom jí vůbec nezáleželo. Vypadali sice naprosto neskutečně, ale rozhodně byli opravdoví.
Sýrák, kterému jako by se roztékalo celé tělo.
Dráťák, z něhož nebylo vidět víc, než podivně propletená změť zohýbaných (a živých) kovových prutů.
Skleňák, průhledný a elegantní. Mlhoun, který jako by byl vytvořen z drobných kapiček kolem vodotrysku.
Gumák, který se dokázal natáhnout a kroutit kolem stropu.
Kameňák.
Blikač.
A možná zas i nějaký nový. I to se občas stává. Pak poskakují kolem její postele, uklánějí se, snad i tančí a předvádějí různé vylomeniny jako neobvyklí šaškové, co mají na starosti, aby jí nebylo smutno. Jitka se nemohla dočkat tmy.

* ~ *
Když tma konečně přišla a navíc už pořádně zhoustla, bylo jasné, že s tou svobodou už to není tak úplně v pořádku. Okna kanastové vily v dálce byla už hodinu zhasnutá. Teta nikde.

Jitka už to čekání nemohla vydržet. Sebrala baterku (hlavně ji nevysvítit, to by tedy BYL pořádný průšvih) a vydala se zadními vrátky po pěšině kolem lesa směrem k vile. S překvapením si uvědomila, že se ani trochu nebojí. Přemýšlela, jestli je to tak v pořádku. Možná ne, ale kvůli tomu přece najednou se strachem nezačne.

Jakmile se les náhle odtáhl od pěšiny a Jitka se přiblížila k silnici, zastavil se jí tep. Všechno bylo rázem jasné. Teta ležela na náspu, hlavou směrem k příkopu. Zamířit tím směrem svělo baterky bylo neuvěřitelně těžké. Jitka ji musela chytit oběma třesoucíma se rukama. Opatrně uděla pár kroků dopředu. Světlo padlo tetě na obličej. Tedy spíš tam, kde dříve býval.

Jitka se jen taktak stihla předklonit, aby si nepozvracela nohy. Když prudké křeče přešly, otočila se a utíkala zpátky do domku. Běžela celou cestu, ačkoliv měla pocit, že se už udusí a že v levém boku má zabodnutý nůž. Nikdy sice ještě neviděla mrtvého člověka, ale dobře chápala význam toho, co zahlédla. Tetu zřejmě srazilo při přecházení silnice auto. Srazilo? Ne, rozdrtilo. Bylo jí naprosto jasné, že tady už žádný lékař nepomůže.

Jitku znovu chytlo dávení, ale zvracet už nebylo co. Vypláchla si ústa u pumpy, opláchla se, vběhla do ložnice a ještě zadýchaná skočila do postele. Tak dobře. Dneska tedy URČITĚ přijdou, tentokrát není vyhnutí. A uvidíme, jestli jsou TAK mocní, jak se chlubili.
* ~ *
Démonci rozčileně poskakovali a poletovali sem a tam. Byli očividně silně rozrušeni. Kameňák se na ni díval temnýma očima a opakovaně posílal myšlenku: „Tohle ne. Tohle nechtěj.“
„Ano,“ opakovala Jitka, „vy jediní s tím můžete něco udělat.“
Dráťák předvedl cosi vzdáleně podobného pokrčení rameny a otočil se.
„Jenže pak budeme muset zmizet,“ zasáhla ji myšlenka.
„Jak to myslíte, zmizet?“ šeptala Jitka.
„Navždy. Napořád. Úplně.“
„Chlubili jste se, že ČAS pro vás není vůbec žádný problém,“ řekla Jitka.
„Ale TAKOVÝ zásah...“ přijala kousek nesrozumitelné, potrhané myšlenky, která se pak ještě víc rozostřila a bzučivě se vytratila. Poslední slovo, které Jitka zachytila, bylo „následek“.

„Musíte,“ opakovala zatvrzele, „musíte pomoct.“
„Vždyť tetu nemáš vůbec ráda, vůbec,“ vyslal k ní Gumák a vibroval ještě víc než jindy.
I ostatní usilovně protestovali.

„Musíte,“ řekla Jitka. Démonci se dívali vysloveně smutně.

* ~ *
„Tohle! To ti musí stačit! MNĚ to taky stačí. Musíš se konečně naučit šetřit. Dost na tom, že se o tebe staram, když si tvoje matka válí šunky v posteli. Ještě abych kvůli tomu přišla cugrunt.“
„Ale maminka je v nemocnici…“
„No dyt řikam,“ zabručela teta a odešla se zbytkem ruličky.

Jitka se zamkla a sedla si na přiklopenou mísu. Už se jí nechtělo. Přemýšlela, jestli o ně opravdu přišla navždy, jak naznačovali. To by bylo kruté.

Jitce tekly slzy. Utřela je do hrstičky papíru, kterou dostala k dispozici.

Přemýšlela, co dál. Večer rozhodně NESMÍ zapomenout jít tetě včas naproti, aby si mohla vyslechnout pár kousavých poznámek.

Také přemýšlela, proč se na obilném poli za domem objevily ty veliké zvláštní vzory polehlého obilí. Možná, že něco znamenají.

Počet úprav: 10, naposledy upravil(a) 'pilgrim', 28.07.2004 10:27.

Názory čtenářů

08.12.2003 01:07

alina

týýýýjoooo!!!! Tak To Ti teda už ani sama nevím, esli tohle jsem už někdy četla..... zvláštní věcička .....

08.12.2003 01:08

pilgrim

jo, život někdy JE trochu zvláštní :)

09.12.2003 16:20

Wiki

tak já teda vím, že už jsem to četla , a protože je to tady takhle ukrytý, tak o moc víc lidí už to číst nebude, což je škoda, ale komu není rady...že ano .....*

11.12.2003 15:02

Atalanta

Ale nebylo to zase pod nekym jeste jinym? Bylo, nejspis... :)

Pamatuju ***

15.12.2003 06:44

Hester

Tak to je dost dobrý!!! *

18.12.2003 12:08

Charlien

jejda... to je ... já nevím co k tomu napsat....

Výborně!!*

23.12.2003 23:49

Igor_Indruch

No. Dost dobrý. *

29.02.2004 16:59

minehava

Mooooc dobře se to čte! :-) *

19.04.2004 21:52

Pavla

uf!***

28.08.2004 22:29

pozorovatel

"Dost na tom, že se o tebe staram" - chybí čárka nad "a" u "staram"
„No dyt řikam,“ - dyť!

Čte se lehce a dobře. Pointa i nápad s démonky jsou trochu přitažený za vlasy. I fantasy musí být věrojatný.
Patří k lepšímu - tip.

29.08.2004 00:18

pilgrim

Čárka nechybí. V přímé řeči je užito hovorové češtiny. :)
Co se věrojatnosti týká - vychází to ze skutečného příběhu a v dalších dílech má být nejasné upřesněno. Ď.

29.08.2004 00:23

pozorovatel

staram??? Zkus si to říct nahlas, jde ti to?
Vycházím jen z přečtenýho. Stojim si za svým.
O nejasnosti mi tu až tak nešlo....

Jsem na tebe přísnější, protože seš dobrej prózista:)

29.08.2004 00:26

pilgrim

Fajn, jen houšť a větší kapky! Potřebuju to jako sůl.

Ale nejsi Ty z Moravy? U nás v západních Čechách se totiž opravdu říká "staram". Fakt. :)

29.08.2004 00:30

pozorovatel

Jsem z Prahy a říkám "starám". Staram mi přijde jako nový slovo, podstatný jméno spíš než sloveso. Můj pocit.

12.09.2004 01:07

Rozárka

mraz prebehl po zadech a...
tip jak jak jak...nevim jak co ale tip :)

11.11.2004 17:30

fermosa

četlo se to moc hezky... :o) mimochodem, jsem z Moravy a "staram" se tady neříká. To možná tak v Ostravě. T*