K ránu mi bylo zima

kolem duto

a nic

jenom to divně uřvaný mrtvo

- jako když zapiješ prášky a čekáš

na potom

z konvice civěla voda v nějaký další metamorfóze

nechtělo se mi

cítit

už nic

protože to bylo najednou dovolený

tak jednoznačně

nezpochybnitelně průzračný

jen vzduch mi šlapal po kůži

a venku rozmazaný lidi

-  kabáty teplejší než cokoli

jinýho

kreslila jsem jim na okno červenej život

krví z prasklýho rtu a taky trochou popela

a nechtělo se mi

cítit

už víc

když ve dřezu kašlala poslední cigareta

 

 

 

 

 

ne                                                             
                                                                              








                                                                             že tady se neumírá