Zdálo se ti o domě který přišel
vrátil se moc brzy
pod perutí vzácných ptáků
jejich křik v pustých chodbách
zapadlých koutů šílených myslí
i když ho znáš
na strašně malinkých parcelách cizích duší
polepených stíny mramorových stupátek a váz
v peřinách provoněných takzvanou láskou
nepřístojnost vzácných úsměvů
a pak ten prsten co má
mezi kýčivotitě naditými stehny
nasadit jako parodii slibu a jít
a když jsi odešel
ona zůstala
|
|