když viděl ji houpat se v bocích
před zrcadlem
na_hou
               sle
toužil naučit se hrát
aby vzpomínky
tiché melodii mohly naslouchat

od spánků víček k ústům šíji
přes vypínavé     do údolí
rty    dotýkaly se  d l o u  z  e
až tam      kde život v bolestech začíná
nepřestávaly hladit líbat…

oba      pak     v proměnlivé jedno…
to vlnivě nekonečno     třikrát hodina
na okamžik uvěřil
že všechno
začíná    šero     musí odejít
nemá klid     před usnutím     s probuzením
a tepe     to v hlavě     datel - dynamit
myšlenek
                   houslovým   p a klíčem zamyká
zbytečně

vidí ji
houpat se v bocích
                                                                     zrcadlo tře
                                                                                leští    
                                                                            marně    
                                                                 podobu nelze
                                                                        odstranit

tiše pokleká na prosbu
(to kvůli otlakům)
přej si se mnou     chtěj uvěřit…

v paměti deště vybírá šťastné kapky
kdy mohli být spolu
přítomností
          dechem
                  dotekem
                             vůní
hladit

*