Něco se děje nějakej závan
jinak než dřív
Markéta sjíždí
prstem po hřbetech knih
pak se otočí a přejede
si jazykem po rtech
barvy vosku
zdá se být taky neklidná
ačkoliv když přišla
celej pokoj jakoby to proslunilo
i když jenom na chvíli
za tuto chvíli jsem ji vděčnej
protože nebýt tohohle okamžiku
ani si nepřipomenu jaké je to
být milován
ještě počkám než z ní opadne
trpělivost
jistě opadne dřív než ty hezký šaty
pak budu sledovat
jak za ní zaklapnou dveře
a budoucnost?
na tu seru taky |
|
