Rytířům bez hany už dávno odzvonilo a bílé šaty mokré bláto smylo Polibek za rány a štěstí za bolest je proč se nechat svést slepotou předranní vždyť ponížení chutná tolik sladce Jen ztichlý rozum se houpe na oprátce srdce mu dávno potrhalo plášť
Je pozdě na návrat a brzy na útěky toulá se v slzách kalná voda řeky že ztichl kolovrat a neřekl: „Tak dost“ Matoucí oči strach skryly za hrdost Co není, nejde dát a žádné slzy tu pravdu nevyvrátí ve světle plamenů se dny a city krátí než do hlubin se vpije němá zášť |
|