Tak křehká, bledá
unáší ji řeky proud
Vždyť toulcem se nedá
Srdce jak šípem zasáhnout
Když z šílenství vykoval sis teď smutků mříž
žal její necítíš, smrt nezvrátíš, smrt nezvrátíš
Jak jantar svítí
A tiše kráčí noční tmou
Halí se v kvítí
Je vlastních písní ozvěnou
Tvé šílenství je mince, zvoní kletbou k pomstě blíž
V ní se sám utápíš, smrt nezvrátíš
Tak krásná, tak smutná
Vítr zpívá jí o mořích
A z dáli zní loutna
Že střep vázu už nestvoří
Ty z šílenství vykoval sis teď smutků mříž
Lásku svou zradíš spíš, sen nevrátíš, smrt nezvrátíš, smrt
nezvrátíš… |