Rukavice.
Nikdy si nesundával rukavice.
Záviděla jsem mu, protože já si svou kůži vysvléknout nemohla.
Představuji si, že s nimi při příchodu domů stáhl gestapáka a pohladil své dcery po vlasech. Jako by to nebyly ty samé ruce.
Dcery. Prý měl tři. Myslel někdy na to, že se jich jednou někdo bude dotýkat tak, jako on mě? Se stejným výrazem v očích, se stejným pocitem moci? Jistě si pro ně maloval skvělou budoucnost. Jenže v takové chvíli je jedno, zda máte na sobě saténovou halenku nebo vězeňský mundůr.
Dá se to naučit. Zatlačit ten pocit hnusu až někam úplně do pat a nemyslet vůbec na nic. Jen oči je lepší sklopit. Ty nedokážou lhát. |
