Tvé holé věty bez listí i stínu v podzimu roku v němž se neurodí povídky ze špatného magazinu (kdo komu bude dávat vinu bez kompasu na opuštěné lodi) Zlomený stěžeň, plachta rozedrána a kapitánský můstek opuštěný v podpalubí nafukovací panna ubohý křižník, Bludného Holanďana (po dlouhých nocích beznadějná rána kdy umírá ještě i nepokřtěný ) Mé holé věty, plné otazníků kde plody by snad zrát už dávno měly ze slůvek štavnatých a plných díků i vyslyšených proseb námořníků kde ozvěny by nikdy nedozněly. Ta naše ticha opuštěných chrámů kde svíčky topí se ve vlastním vosku kázání marná starých Dalai Lámů jak suché drobky srdcí z marcipánu co po jarmarku ztvrdly na kiosku… |