Zdravím tě kvítku neznámý

po skelných vláknech Internetu,

a díky síti, že zas je tu

Ta, která, než jde do postýlky

zradostní moje smutné chvilky.

Jak rád si čtu ted Tvoje řádky,

a v mysli se zas vracim zpátky

tam,když už se ti chtělo spát,

jsem nedopsal.. ač byl bych rád..

se do náruče Tvoji schoval..

a v tom mém psani pokračoval.

Dneska máš možnost milý snilku,

nemyslím ještě na postýlku

rozhodně ne tu v realitě..

Představ si, že jsem Tvoje ditě,

které ted na pohádku čeká

a možná, Tvoje náruč měká

mì přinese tak sladké snění..

že vydržím do rozednění

Píši ti lásko po Tvém těle,

a nestydím se, píši směle

o kráse jíž se zalykám,

když se Tě něžně dotýkám..

Píši Ti křídou, piši tuší

píši Ti všechno co se sluší

píši Ti v esperantu něhy

o lásce, která nezná břehy.

Když vnímám Tvoje horké tělo,

Tvou horkou duši, horký ret,

chtěl bych být jenom trosečníkem,

Ty lodí, co mě vezme zpět.

Kam je to zpět, proč odplout z ráje,

proč používat jinotaje,

když chceš se dotknout ráje stropu

a horkost Tvého citu z tropù

i mne ted právě omámila..

Momentik, počkej, moje milá…

doufám, že se Ti vrátím zpět..

Manželka se mi probudila…

však snad než napočítáš pět