Jo, vy mladoši, to se vám to dneska píše. Samá depka, samá chmura, metaforky, aby jim rozuměl tak ministr kultury a maximálně jeho první náměstek. Ale von ten s tím copánkem tam prej už ani zase není, co?
Co vy víte, jak se za našich mladejch let krásně recitoval třeba ten topič Tonda. A to nemluvím o takových „actions“ i když tenkrát se tomu tak ještě neříkalo .Asi málokdo už pamatujete to o té bojovnici za proletářská práva…

„Buď každá jak pes a krvavá fena
na psy...
kulomet bude šílet
učte se střílet „

Anebo

 
„Přes spáleniště, přes krvavé řeky,
jdou mstící pluky neochvějně dál“!

Pane, kam se na to hrabete s tou dnešní „anonymní osou“ nebo „svislým břevnem s vyschlou vírou“ ( dotyční.. no ofense)

To my, když rozjásáni modrými a bílými průvody mužů a žen, o červených šátcích pionýrů nemluvě, jsme zasedli do bývalé formanky Černého Pivovaru na Karláku a Johny naladil kytaru do drsného dur,
to ten Frantík, co šel kolem zahrádky a vadilo mu trní v očích zastavoval i šestnácku daleko před červenou. Tramvaj, myslím.
Jestlipak tam ještě vůbec jezdí ?
A copak ten horník, co na dole, splnil normy dvě…to pane jelo..

No, později už to bylo trochu slabší, ale při tom klokočí po babičce se slzy do očí jen hnaly. Ale to až po pátém pivě. Předtím takovej kapitán, co se s tou lodí tahal do poschodí, nám dodával kuráže téměř k podepsání Charty.

Já bych se vám tady k tomu tak veřejně snad ani nepřiznal, ale ted už je to fuk stejně. Do té Svobodky v Mnichově mě koncem těch sedmdesátých stejně nevzali ani na částečný úvazek. Asi se to mne nějak prošvihlo a ani těch pár bavorských piv s Karlem Krylem nepomohlo. Tenkrát jsem si i myslel, že na mé říkanky snad žárlil.
Až po létech, když jsem si pořádně přečetl nějaké jeho knížky, jsem poznal, že neměl na co...

No, co se dá dělat… Ten čas je holt běžec dlouhým krokem.
A tu jednu osmnáctku, i když jen z plechovky, snad ještě dneska zvládnu.