| Prolog |
|---|
|
| káče |
Po řece plulo hejno kačen
a kolem ní rostly barevné stromy...
...tisíc nožek rozpoutalo vlny
i celý teplý podzimní den.
Jedno malé káče vzadu fňuká
vlnky mu šplouchají do očí,
každý menší vír s ním zatočí,
proud řeky jím sem a tam smýká.
Mé malé káče,
řeka za tebe pláče,
že neplaveš s ostatními
a posloucháš moje rýmy…
Na křídle máš proužek bílý,
počkej, ptáčku, ještě aspoň chvíli,
anebo radši ne, už zvedni křídla vlhká
tví druhové někam odletěli.
Rozhlučená voda, zakalená řeka,
na břehu toho hluku čeká člověk na člověka
…
po celý teplý a větrný den.
Mé malé káče
řeka pod tebou pláče,
že tak samo proti proudu
jen samotné si razíš cestu...
Křidélko ti svítí proužkem bílým
a proud řeky neustále sílí,
k hladině tě poutají křídla vlhká,
tví druhové na tebe zapomněli.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'marienka', 13.03.2007 19:51.
| Názory čtenářů |
13.03.2007 20:14
 Alan Marceau 
|
je to taková folková písnička jako od nějaký hodně ženský písničkářky... při prvním verši s barevnými stromy jsem se těšil na něco drogového, ale nakonec to je takové příjemně dětské... ale opravdu příjemně... a smutné... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
1