Prolog |
zlehka a dětsky a s úsměvem :o) |
|
anděl |
Tady tak včera mě navštívil Anděl vrněl mi v náručí možná ani tolik vrnět nechtěl však cítil se v bezpečí.
Hladila jsem ho a třeli jsme tváře nemluvil, jen klidně odpočíval v srdci mém jasně zasvítila záře beze slov, jak umí, ku mě promlouval.
Tulil se tulil a bylo mu fajně kéž takhle taky mi je možná na Andělku myslel si tajně taky, taky...však utopie.
(další den v tu samou dobu...) Ejhle, zas na klíně sedí mi Anděl vrátil se, přilétl potěšit mě možná ani tolik potěšit nechtěl možná netušil, jak je s ním pěkně.
Teď kouká, jak píšu a chňapá po tužce diví se nebo snad ne on ví, jak je někdy těžce přetěžce jak někdy složitě je.
Když se vše kupí, kupí, pak kudy dál naději Strach už si vzal... ale...slíbil se ozvat však nezavolal když v náručí Anděl mi spal. |
|
Epilog |
|
Názory čtenářů |
28.02.2007 19:38
Rubik-On
|
nedočetl |
21.05.2008 07:43
engelmar
|
Marienko, možná už ti to někdy psal Albi, je to docela roztomilé, ale pokud ses rozhodla pro vázané verše, chtělo by to dodržet určité zvyklosti, jako je například rytmus.
Třeba
Tady tak včera mě navštívil Anděl
možná ani tolik vrnět nechtěl
tobě to zní, vždyť to nemá ani stejnej počet slabik, natož pak aby to mělo důraz na stejné slabice. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|