Ploužím se bytem jako temný stín

nevím kam

a nevím ani s kým

všechny mé cesty vedou tam a zpět

mám čas – znám tyhle stěny nazpaměť

Je tady těžký vydýchaný vzduch

co mění moudrý slova na bzučení much

Je tady hustá zadýchaná tma

a každá stěna krutý oči má

Podnikám svoji plavbu jako kapitán

co na svý lodi zůstal

sám a sám

Mé cesty míří jenom tam a zpět

škuner jde ke dnu

je čas jej opouštět

Z ostrova prchnu však jen stěží

dávno vím oč jde

oč  běží

čeká mě ještě cesta poslední

nespěchám – kroky dlouze zní

Nejsem tu doma

jsem tu jenom host

cítím se bídně

jak pes co nemá kost

však ve svý kobce budu bloudit dál

mám zlatou klec

tak kampak bych se hnal

Ke dveřím táhnu jezdcem

zpátky dámou

posté snad tápu svojí zemí známou

zas je mi bídně jako psu

dal jsem se zavřít do kotců

Zradil jsem Boha ba i sebe

nevěřím v něho ani v nebe

pak v okně spatřím náhle svoji tvář

jsem to já  – polapený žhář

co kdysi zasel také sklízel

hledal a našel  - potom zmizel

Vleču se těžce jako líná krysa

umím už mlčet umím být sám

prolejzám kouty jako stará myš

co v chladný noci hledá svoji skrýš

Ty bledý stěny maj svý jména

Maria  Máří  Magdaléna

Stěží už najdu v nich svůj cíl

dávno jsem v sobě zabloudil

Ploužím se bytem jako temný stín

nechci znát kam

nechci znát s kým

Všechny mé cesty vedou už jen tam a zpět

Tak kašlu na sebe

i na pitomej svět