| Dílo #50230 |
|---|
| Autor: | chroustik |
| Datum publikace: | 03.07.2008 09:11 |
| Počet návštěv: | 718 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 2 1 |
| Prolog |
|---|
|
| Osudové rozhodnutí |
Kráčely za sebou.Jedna za druhou, jako výstavní kachny táhnoucí na rybníček. Stovky velkých kachen se sklopenými hlavami a s peřím potřísněným krví. Desítky malých kachňátek s vyyděšenými tvářemi a unavenými nožkami...
(Jen blány jim na nohou chyběly.)
"Maminko, kam to jdeme?"
Přemýšlela, ačkoliv si tu odpověď dlouho připravovala. Měla vybraných několik variant, jenomže všechny se jí zdály tak lehce prokouknutelné. Byla sice ještě malá, ale v žádném případě nechtěla svojí dcerku podceňovat. Přišla by si hloupě.
"Myslím, že se jdeme ubytovat do hezčího."
(Všechno jiné, než tohle je hezčí, ale to už ti říct nemohu.)
Dcera se jí podívala ustrašeně do očí, ale rázem vypadala klidnější.
-Zabralo to-
Dál pochodovaly ve velmi pomalém tempu. Nebylo kam pospíchat. Omšelá těla, která v pohybu udržovaly vyhublé a se zaschlou krví ušpiněné pahýly. V rytmu ztěžklé noci se ozývaly bolestivé a unavené vykříky. Vzduch byl těžký a chladný. Snažil se jim poslední pochod nejspíš znepříjemnit.
"Mám pro tebe připravený úkol, hm?"
Podívala se na svou malou dcerku a srdce se jí zachvělo lítostí. Dceřiny blonďaté vlásky teď tančily ve větru pomalý valčík a ona tomu nevěnovala žádnou pozornost. Snad kdyby nyní seděla na zelené louce, v ruce držela ručně uvazánou květinu a dívala se na nebe, pak možná. Dnes je jí to ale jedno...
"Jaký úkol?"
Proč?
Proč to muselo dojít až takhle daleko? Nechtěla ten plán, co má připravený, nikdy vyslovit. Přála si, aby to vše už skončilo, kdyby třeba na zem sestoupil archanděl a mávl nad tímto místem nebeským mečem...
"Schnell!!!
Proklínala se za ten nápad, co se jí zrodil v hlavě, ale je to nejspíš to nejlepší, co pro ni může udělat.
"Tak jaký úkol, mami?"
Ještě na to může zapomenout a pokračovat v tomhle pochodu dál s ní. Ještě alespoň chvíli může být své dceři nablízku, držet ji za ruku a povídat si o tom, kam půjdou, až se dostanou ven. Milovala ji nadevše, tím si byla jistá a Bůh jí to nahoře dosvědči. Pokud ji Bůh nezradí, jak to párkrát již udělal.
...Pootevřela ústa...
"Je..."
V očích se jí objevily první lesknoucí se slzy.
"Je to těžký úkol, ale ty jsi šikovná holčička a určitě to zvládneš, je to tak?"
Nevydržela to, zastavila se a objala svou dcerou jak nejsilněji mohla. Ta obrovská síla na chvíli úplně vykolejila čas.
Pochod se zastavil, ženy zkoprněly v podivných pozicích a dokonce i chladný vzduch jako by se oteplil.
Nic nedělaly, jen se sobě dívaly do očí a mluvily pomocí pohledů, co pálily.
"Tak pohněte sebou, nechci dostat další ránu!"
Vyhublá starší žena se jich dotkla...
...Pochod se rozpohyboval...
"Až ti řeknu, tak vyběhneš pryč. Poběžíš nejrychleji, jak budeš moct, k těm obrovským plechovým vratům. Jak blízko nich pracujeme, rozumíš? Nebudeš se ohlížet a nesmíš se vrátit zpět, i když budeš sebevíc chtít!"
...Proklínala se...
" A ty se mnou nepoběžíš?"
...proklínala se...
"Já tu musím zůstat, ale až k nim doběhneš, tak chvilku počkáš a já tam za tebou dorazím.
Lži, samé lži. Poprvé v životě své dceři lhala. Do teď, pokud nebylo zbytí, mluvila vždy jen pravdu a v krajních případech jen pravdu pozměnila tak, aby nebolela. Ovšem tohle byla jen obyčejná lež.
"Já se ale bojím, mami."
...Vždyť to já taky, drahoušku...
"Nemáš čeho, je to přeci jednoduché, ne?"
"Ano!"
"A pamatuj si, že tě maminka miluje a vždy bude s tebou..."
-Jen teď tě opustí-
Pochod se už blížil ke svému cíli. Obrovský komín vypadal, jako by se na ně šklebil a cenil svoje plesnivé zuby.
Bude si muset pospíšit....
...nejde to, sakra!....
...jinak bude pozdě. Ruce se jí třásly a hrdlo měla sevřené jako ve skřipci, který se neustále utahoval.
Naposledy se podívala na svojí dcerku. Na dítě, které šest let vychovála, učila ji dobrým mravům a věřila, že jednou se vdá a bude mít krásné děti.Připadalo jí to jako klišé, ale opravdu v to doufala. Nejspíš jako každá správná matka, i když si to nechce připustit.
"Dobře, takže tři..."
...proklínala se ještě víc...
"Dva."
...Cítila se jako mršina, které si ani supi nevšímali...
"Jedna."
...Sbohem...
"Teď!"
Blesk udeřil, sopka vychrlila lávu, provazový most se řítil k zemi...
Dcera vyběhla a ani jednou se neohlídla. Chtěla své matce udělat radost, že dodrží veškerá pravidla a budou mít tuhle divnou hru rychle za sebou.
Pochod pokračoval dál, ale ona stála. Dívala se na černou oblohu a potichu odříkávala modlitbu pro svou dcerku i pro sebe.
Křik ani dutý výstřel z pistole nevnímala.
...blesk co udeřil do provazového mostu...
...Ticho...
Nabyla schopna ani pláče, přála si ať to má brzy za sebou a je se svou dcerou, kterou takhle zbaběle opustila.
Udělala to ale jen pro ni, nechtěla, aby se trápila. Aby musela dýchat ten prokletý plyn. Ten plyn, který sestrojil ďábel ve své smrduté jeskyni.
Toho si až do sytosti za chvíli užije sama.
...A byla snad jediná, která se na to těšila...
"Za chvíli budu s tebou, drahoušku."
Zástup zpomalil, jen kvůli správnému namáčkání osob v komoře. Nebyl v tom žádný systém, ale některé ženy se vzpíraly, kopaly kolem sebe...byly bláhové, stejně jim už nic nepomůže.
Ne jim, ale nám.
Ty výkřiky a prosby se obrovskou místností nesly rchle. Připadalo jí, jako by se v ítu duší zachytily andělé a ty teď prosí Boha o odpuštění.
...Nevyslyšeno...
Světla cvakla a pak zhasla.
Výkřiky ještě zesílily.
"Ještě vydrž, miláčku!"
Za okamžik bude po všem. Bude dýchat zhluboka, aby to bylo co nejrychlejší. Snad už i dýchá a byla jediná, která za to byla vděčná.
...Hluboký nádech...
Světla opět cvakla a stovka žen ztichla. A pak se rozsvítila.
Šekestivý zvuk v trubkách se blížil...
"Ještě chviličku..."
...A ze sprch vytryskla voda...
Ona sklouzla na zem a dívala se tupě nahoru...
...Proklínala se... |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'chroustik', 03.07.2008 09:33.
| Názory čtenářů |
03.07.2008 09:27
 Alia
|
Líbí se mi to, jen to ještě jednou projdi, ve spěchu jsi občas vynechal někde písmenka. Jinak moc dobré. |
03.07.2008 09:34
chroustik
|
Děkuju :-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|