zase seděl u počítače, kouřil jointa a popíjel červené. pokojem zněl nějaký jazz z rádia. už ho bolela záda, tak prošel zdí k sousedům. dával si pořádný pozor, aby se neumazal od omítky. to pak sousedovic prázdný byt nebyl nadšený, všude v koberci šlápoty cizích bot. majitelé by tento úkaz dozajista ocenili úplně stejně.

neznal je, ani nechtěl. vyhovovalo mu, že si může dojít do jejich vinotéky, pomazlit se s jejich psem a cestou zpět ho nakrmit nějakým kuřecím z jejich ledničky. stejně byl neskutečně hubený, prý chrt, ale kdo se v těch všech plemenech má dneska vyznat. když dopíjel druhou láhev, slyšel v zámku rachotit klíč. nechal vše jak bylo a cestou domů se stavil v lednici, u které už nedočkavě poskakoval pes..

ty dvě lahve mu nějak nesedly. druhý den mu bylo neskutečně zle a procházku zdí vynechal. třetí den už se mu jen trochu motala hlava, ale to jen možná ráno přehnal s marihuanou a silnou kávou. skrz málem propadl. koukal že kusy cihel se povalují všude okolo něj. žádný koberec, žádná pohovka a lednice. holobyt s pobíhajícím psem. bylo mu ho líto, ale toho rána ještě nesnídal. psa praštil do hlavy, odtáhnul ho k sobě domů, kde ho vysvléknul z kůže, naporcoval a nechal na česneku péct v troubě. trochu ho mrzelo, že už nebude mít komu házet to kuřecí.

další den se šel podívat, zda by se v bytě přeci jen nenašlo něco k pití. jen koukal na novou výbavu bytu. došel si do nablýskané celokovové vinotéky, vytáhnul láhev a odzátkoval. sednul si do nového sofa a nalil si. když slyšel zarachotit zámek, opět se zvednul. v kuchyni na něj čekal nový pes. úplně stejně hubený.