| Dílo #40520 |
|---|
| Autor: | Kaunaz Isa |
| Datum publikace: | 20.06.2007 00:05 |
| Počet návštěv: | 1283 |
| Počet názorů: | 7 |
| Hodnocení: | 7 1 5 |
| Prolog |
|---|
| Věnováno NAI, mé múze a nedosažitelné bohyni hvězd. |
|
| Kaunaz Isa |
Seděl ve svém pokoji. Pomalu, až s přehnanou pečlivostí upravil tabák, který pak láskyplně překryl alobalem. Ten alobal byl nyní jeho naivní já. Sáhnul po špendlíku. Když bylo dobojováno, uchopil do levé ruky kleštičky s uhlíkem symbolizujícím jeho srdce. Pravá ruka nedočkavě přivolala plamen z útrob zapalovače. Uhlík zaprskal a rozžhavil se. Položil symbol svého srdce na dírami zničený alobal. Chvíli trvalo, než vodní dýmka odevzdala první část daru svému majiteli.
Pousmál se. Ten krátký úsměv měl za následek spoustu bezvýznamných věcí. Když bolest z radosti přešla, lehnul si na postel. Dým byl teď plný a vůně vodní růže se nesla po celé místnosti. Unikala škvírou pod dveřmi a na chodbě se vytrácela, měnila v nic, aby ji mohl nahradit dým jiný.
Zapnul cd přehrávač a zaposlouchal se do výsledku spolupráce kompaktního disku s elektronikou. Bylo v tom cosi uklidňujícího. Něco, co mu umožnilo zapomenout jméno, svůj osud i gravitační zákony. Rozletěl se po vlastním soukromém světě. Nebál se setkání s patronkou hvězd, které pokrývaly oblohu. Ačkoliv po tom střetu velmi toužil.
Místo toho mu bylo souzeno nečekaně padnout do hlubin. Zkontroloval přehrávač, aby zjistil, že někdo vypnul proud. Pokrčil rameny a vrátil se k dýmce. Byla krásná, a kdyby existovala dokonalost, jenom by jí tiše záviděla.
Jeho myšlenky nyní unášel vír pocitů. Hrozil, že se změní v bouři. Ale ani tehdy se nebál. Přichystal si papír s tužkou - byl v bezpečí. Nic se mu nemohlo stát. Začalo pršet. První kapky dopadly na čistý papír a zanechaly na něm stopy v podobě slov.
Najednou, když se čas bouře přechýlil k její druhé polovině, bylo něco špatně. Jistě, vždycky zde bylo něco špatně, ale ne takhle. Vstal. Ve vzduchu nevisely výpary z tabáku, ale… Otevřel dveře. Plameny ho ujistily, že mají mnohem větší moc nad jeho životem než on sám.
Proběhl hořící chodbou a zastavil se na schodech. Právě prožívaly vášnivý, leč krátký milostný vztah s požárem. Otočil se a chtěl běžet zpátky, ale… Už nebylo kam běžet. Dovolil si ještě jeden krátký bolestivý úsměv, než jeho šaty vzplály.
Křikem vyprovázený konec života ji probudil ze snů. Posadila se na posteli a protřela si oči. Na mobilním telefonu poskakovala nedočkavá ikonka signalizující příchozí sms zprávu. "Píšu povídku, múzo." Položila hlavu na polštář a oddala se spánku. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Kaunaz Isa', 20.06.2007 00:06.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
vittorijo 
Aglája 
Andromeda