Když šla Jana večer sama,
uviděla elegána,
kravatu a sako z kůže,
zčervenala jako růže.

Cítila ten pohled vilný,
jistě bude chlapec pilný,
nebyl, jenom tiše stoji,
proč se jí ten trouba bojí?

Rychle v hlavě spřádá plány,
on je dál jak zařezaný,
nasadí si tedy brýle,
"do prdele," řekne mile.

Mohla tam čekat do rána,
vždyť dostala ji reklama.