Kuňká žába u rybníka
že je krásná, stále říká,
ve vodě svůj obraz chválí.
bez muže je, to jí pálí.

Prvního jí kluci vzali,
a odnesli kamsi v dáli,
s druhým když řeč lásky vedla,
užovka ho večer snědla.

Třetí pokus málem vyšel,
k rybníku když fešák přišel,
jenže žába odnaproti,
už mu říká milý choti.

Další rande proto vzdala,
do lesíčka se vydala,
zeptá se moudré rosničky,
kde žijí žabí jeptišky.