Na váhu zle Azor kouká,
pán se zlobí velice,
místo gauče čeká louka,
pohyb, žádná žranice.

Ještě, že má hodnou paní,
co mu hojnost dopřeje,
smutný pohled vždy ji raní,
snad nebudou galeje.

Štěstí ale prchlo v dáli,
paní ho též zradila,
o zdraví se prý moc báli,
musí shodit tři kila.

A tak běhá, funí, skáče,
na váhu se dobývá,
jeho duše tiše pláče,
že tak málo ubývá.

Vytrvalost nese plody,
není jako bublina,
čekají ho lásky hody,
to mu štěkla Arina.