Babka byla ve spořce,
vybrat sobě prachy,
dopadlo to přehořce,
dodnes trne strachy.

Stále vidí ochmelku,
jak k ní rychle míří,
vytrhl jí kabelku,
jen prach za ním víří.

Za čas potom babina,
za dcerou si zašla,
lékařská jsou rodina,
lumpa u ní našla.

Navádí pak doktorku,
svoji dceru milou,
když ji řekla historku,
ať mu pustí žilou.

Tohle já přec nemůžu,
kodex mi v tom brání,
jinak já si pomůžu,
dám mu očkování.

Vzala jehlu velikou,
zlosyn už se chvěje
pak s lékařskou etikou,
bodá do prdele.