Kapesníky mokré žalem, 
Psavec zmizel rychlým cvalem.
Co ho tady asi žere,
že zanevřel na přátelé.

Nebaví ho verše skládat,
denně se s múzami hádat.
Prý má v hlavě mozkožrouta,
co ho změnil na mrzouta.

Mizí tedy v horskou říši,
na tisíc on zná tam skrýší.
Inspiraci bude hledat,
večer potom číše zvedat.

Jen co z Krkonoš se vrátí,
zase bude básně psáti.
Krátce jen vychutná blaho,
pro Čecha tam děsně draho.