Mhouřím oči. Bouře písek víří, Asi jsme v ní venku my dva sami. Ranec*) okupují samí štíři, Ťapou, tiše šustí pod dunami. Árés lidu svému drsně vládne, Náladu má málo vlídnou, zdá se. Eroduje písek křivky vnadné. Klaním se tím více jejich kráse.
Epilog
"Ranec" v marťanské řeči označuje doupě hlodavce podobného pozemskému svišti. Jestli nevěříte, zeptejte se na adrese paní Koutné.