na stole usínají tři pomeranče
bratříčku máš novou postel tak spi
taky jsem dřív spával
a bylo to krásný
taky jsem dřív cumlal svoje vlastní vlasy
místo červených lízátek
a bylo to krásný
krájet chleba jsem se naučil ve třetí třídě
a byl jsem tomu rád
vážil jsem si za to sám sebe
bývala jsi diane di prima
viděl jsem tě uprostřed srpna
v poli něčeho žlutýho
se stéblem trávy ve rtech
a měla jsi třináct let
netušil jsem že to jsi ty
a ty jsi netušila že to jsem já
tak jsme se navzájem netušili
dnešní báseň nemá konec
z ranních mraků jsem udělal
zelené jablko které ti položím
na okenní parapet dnešní noc
tak se dívej
dnešní báseň nemá konec
hned jak jsem tě vlevo dole zmerčil tak jsem se jal s napětím očekávat konstruktivní kritiku nebo aspoň obrázek sagvana..no, i bez sagvana mám radost :)
opravdu si tě vážím lyryku, upřímně...
tohle je myslím ta správná odplata..
( jenom snad.. opravdu jsem to dělal v kontextu s mein kampfem o kterým jsme se bavili..no a jinak...mě mrzí to že jsem se těšil na nějaký názory básníka pod mýma dílama a ono tohle...)