Dílo #693
Autor:inblue
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.11.2003 12:43
Počet návštěv:567
Počet názorů:2
Hodnocení:2

Prolog
Vlastně všechny moje básničky jsou o tom samém...o té samé polovině srdce. Která se teď vzpouzí, ale já o ni nechci přijít...
Přesto...nějaká realita tu být musí.
Konec konců
Mnoho nám tehdy chápat nešlo

a milovat jsme neuměli,

co by se za nehet jen vešlo.

Chtěli jsme tolik... co jsme chtěli?



Oba jsme děti s vážnou tváří

a modré tričko nezachrání

oběti padlé na oltáři.

Něco tam vzadu štěstí brání.



Moc jsem tě chtěla, lásko milá,

nikdy jsem tě však nezískala.

Když duše má v tvé zabloudila,

namísto slz jsem se jen smála.



Lepím si střepy tvého vztahu.

Nemocný je a tolik slabý.

Chce se mi křičet: "Zemři, vrahu!"

Do pekel stejně s tebou šla bych.



Kolik těch konců jsme už vzdali?

Jsme jako drogou omámení.

Hledáme štěstí někde v dáli,

čekáme už jen na znamení.



Nechci už konce, chci jen tebe.

Ve chvíli, kdy to ze rtů splývá,

někoho pohled krutě zebe,

někdo se na mě mlčky dívá.





Jsou to tvé oči, tvoje řasy

a zvuky pohřbívacích zvonců.

Něco mi chceš říct, lásko? Asi...

Krásko, tohle je konec konců...

Názory čtenářů
13.11.2003 12:57
Wiki
namísto slz jsem se jen smála.

hmm.......tak tohle známe asi všichni........
13.11.2003 13:54
Albireo
Jedna z Tvých nejkrásnějších. TIP je samozřejmost.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)