Autoři  Stránka autora  Názory autora  Díla hodnocená autorem 

Dílo #692
Autor:inblue
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.11.2003 12:42
Počet návštěv:779
Počet názorů:5
Hodnocení:3

Prolog
Tohle jsem si jednou uvědomila, když jsem stála v ložnici.
Je to smutné, ale ... není právě takový život?
Smutná ložnice
Už vím, co rozesmutní nejvíce.

Když steskem plane u vás ložnice.

Teď řeknu pravdu, jak mi přísluší,

že hnědá barva moc jí nesluší.



A ty dvě skříně jako sloupoví,

o smutku místa hodně napoví.

Ty kresby stínů visí po stranách,

i po těch letech mám z nich cizí strach.



Však nejvíc pláčou smutné postele,

vždyť měli na nich spát dva manželé.

Teď každá má své místo u stěny

a mezi nimi propast bez změny.



Tak skončí smutně pokoj pro lásku,

když náhle visí život na vlásku.

Tak skončí smutně pokoj štěstěny,

když zůstane v něm muž sám bez ženy.

Názory čtenářů
13.11.2003 13:27
Delphy
no jo..*
13.11.2003 13:56
Albireo
Teď každá má své místo u stěny
a mezi nimi propast bez změny.

Tyhle dva verše říkají všechno!
*
13.11.2003 17:54
Hester
Vadí mi gramatické rýmy (přísluší/nesluší a podobně), místy je to hodně naivně podané, ale náladou díla jsi mi něco připomněla...

Stůl přetnem v půli
Postele odtáhnem si ke stěnám
Zdí
Zdí se pokoj rozdělí
A pak si můžem říkat, jak je nám
.
.
.
Víš
Ten výkres jistě znáš
Kruhy se protnou a zas rozdělí
A každý půjde dál svou cestou
Po svých kružnicích
A výkres je zas bílý jako sníh...

Text je tuším od Ivana Huvara, zpívá to Folk Team a má to úplně stejnou náladu jako tvoje báseň...
20.11.2003 21:12
Stockerka
*T*
05.05.2004 14:48
Naja
toto je urcite dobre dilo, da se snadno predstavit a pochopit a nektere obraty jsou take nadprumerne

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)