Křížová cesta jedním létem
Květen - Tak se prosímtě opatruj a napiš mi, žes dobře dojela…Nebreč, zas se uvidíme…- -Já bych mohla přijet ještě příští sobotu… - Ale…ale to už skoro odjíždím. Vždyť v neděli jedu domů… - -No právě, jeli bychom spolu… - No, já…já…uvidíme, víš, to se ještě domluvíme. - Ty nechceš, abych přijela??? – Ne, ne, tak to není…ale zbytečně bys cestovala… – Aha, ty tu budeš mít jinou… – Ale prosímtě!Já těžko. – Tak proč? Hele, to už je ten vlak….Uvidíme se v Praze.
Červen VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!! -Jé, moc díky, jsi první a zatím jediný, kdo si vzpomněl, že mám narozeniny…Ten koncert odpoledne je, půjdeš teda se mnou? - Nevím, Hani, já teď spal, není mi moc dobře. Psychicky i fyzicky. Jak mi bude, uvidíme. Já vím, že máš narozeniny.
Červenec …kocour se schoulil na tvůj klín…melodie zaniká v hluku motoru. – Teď jsem dostal milou sms…tak už můžem…cvak…u nohou spí ti dalmatin… Proč to dáváš najednou tolik nahlas? To kůli té sms? Touží po tobě, aspoň? -Možná. -Já to myslela jako legraci! -Vždyť já taky!
-Dobré ráno. Já jsem vůbec nespala… -Proč jsi nespala? -Pořád jsem v duchu slyšela tu písničku…Jak je to …a po tvé krajce od spodničky už bych nerad sáh…a jak jsi to zesílil… -Ale jdi ty. -Ty nějakou máš? Jestli je nějaká na obzoru, řekni mi to prosímtě, teď hned. Já nebudu dělat scény, neboj se, nic takovýho. Chci předejít nedorozumění.. - Copak já vím, co bude? Na obzoru vždycky něco je, ale já musím nejdřív vyřešit to doma…co já vím, co bude… - Řekni mi: neboj se a já ti budu věřit…Řekni to a já ti uvěřím… - Neboj se…
- Kdybych byla nějaká divná, tak to je z nevyspání, víš, že celou noc jsem nespala…Tak kdybych se chovala nějak divně, ani to nejsem já… - Tak pojď rychle, ať jsme v domečku, ať můžeš jít spinkat… - Jestli se mi podaří. - Tak já tě budu kolíbat… - Ty si děláš srandu, ale já bych něco takovýho potřebovala… - Nedělám si legraci!...šss,spinkej… - Nemůžu. - Proč…?šššš. - Já potřebuju, abys mi to udělal…usnu v minutě, znám se. Díky, já už spím…
- Jak vy dva to spolu máte? Vy spolu žijete? - Ne, to ne. - A jak to teda je? Patříte k sobě, ne? Dlouhé ticho přeruším já: - Patříme k sobě… On dodá: - Pracovně určitě.
-…co se děje, nic o tobě nevím už 14 dní? Kdy půjdeme tancovat, jak jsi chtěl? - To nevím, Hanko. Řeším důležitý věci, životně důležitý, zatím se mi nechce o nich mluvit. Mám tě rád a posílám ti pusu.
Srpen
- Pojeď se mnou k Tereze, je volný víkend… - Hanko, už na neděli program mám. Vždycky se věci mění, ale zatím je to takhle.
- A co se děje? Tři neděle tě prosím o rozhovor. Přestávám ti věřit.
- Jedeš za tou Terezou? - Nejedu, kašleš na mě, tak ne. - Nekašlu na tebe, jen řeším. - Co řešíš? - Nemám ani chuť, ani důvod ti to říkat…
- Máš nějakou ženskou? Odpověz mi prosím popravdě, já to unesu.
- Kdybych to jasně věděl, tak ti to napíšu. Nevím.
- ...jak ti je? - Hezky, moc, po tak dlouhý době. Jsem ráda, že jsme spolu.Nech to zvonit. -- Počkej, tohle nemůžu…: Ahoj, já jsem viděl, žes už jednou volala…Taky jsem ti chtěl volat. Hlas doznívá na chodbě: Co dělám? Já, já jsem teď spal…
/12.8.2004, 8:18hodin, from life/ |