LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #54557
Autor:	racek
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	24.12.2008 10:15
Počet návštěv:	642
Počet názorů:	4
Hodnocení:	2 2

Stalo se na konečné

Na Bohouše Brože byl Štědrý den opravdu štědrý. V Naději měli otevřeno a kromě polívky si mohl vybrat z dalších dvou chodů. Nechtělo se mu mačkat se v zatuchlé jídelně, a tak využil nepozornosti personálu a jídlo si prostě odnesl. Teď seděl v tramvaji, talíř se svíčkovou na kolenou, a mířil na konečnou, kde v opuštěném kiosku bydlel. Monotónní drkotání tramvaje ho uspávalo a talíř mu už několikrát málem spadl na zem. Provoz byl slabý, vánoční, ale i tak se od Bohouše a jeho svíčkové každý držel dál. Až na pána v dlouhém bílém rozepnutém kabátě, který nastoupil pár stanic před konečnou. Posadil se těsně za podřimujícího Bohouše, který si tou dobou máčel ve svíčkově i rukáv. Jemně mu ho z omáčky vyndal a zahrnul tak, aby se namočit nemohl. Nezúčastněnému pozorovateli by to mohlo přijít divné a možná by i pojal obavy o bezdomovcův osud, ale to si jen anděl Damián plnil roční dávku dobrých skutků. Když tramvaj zastavila na konečné, zapnul si kabát a stal se tak neviditelným. Právě včas. – Tak jdeme, jdeme, začal Bohouše vyhánět řidič. – Tohle si vezl v mojí tramvaji?, kývl štítivě hlavou k talíři se svíčkovou: – Už ať tě tady nevidím! Ještě zadupal, vrátil se do kabiny, obličej si přikryl novinami a usnul. Bohouš neprotestoval, byl zvyklý. Šoural se ke kiosku a talíř opatrně svíral oběma rukama. Metr před vchodem se ale zničehonic zamotal a upadl. Myslel, že má po večeři, ale když se s nadáváním postavil, uviděl talíř vi set ve vzduchu. Chvíli zíral s otevřenou pusou, ale hlad byl silnější. Nakonec, v životě už viděl takových divných věcí, o jednu víc nebo míň. Počkal a když se nic nedělo, i se svíčkovou zmizel ve svém kiosku. Damián si rozepnul kabát a kývl na postavu, která vyšla zpoza přístřešku proti dešti. – Čekal jsem tě tady, řekl. – Přece by sis nedal ujít šanci překazit mi poslední dobrý skutek, který jsem letos musel udělat. – Hlavně žes to stihnul, odpověděl ďábel, neboť on to byl, kdo nastavil nebohému Bohoušovi nohu. – Takže – teď už můžeme spojit síly?, ujistil se naposledy. Podali si ruce a oba najednou se zadívali na dosud stojící tramvaj. – Ten řidič…byl zbytečně drsnej, řekl ďábel.

/16.prosince 2008, 15:11 hodin/