Zpověď

Jak tu tak stojím s oprátkou na krku a na hranici života, jakoby ze mě spadl balvan, který mě dosud tížil. Zdá se, že situace, které jsem se nejvíce bál, mě ve skutečnosti velmi uklidňuje. Konečně teď můžu přestat skrývat vše, co by, pokud by to bylo zveřejněno dříve, mohlo ohrozit moje postavení nebo můj další osud.
Jsem tyran největšího kalibru. Tak něco takového o mně říkal ten muž v taláru, když jsem naposled stál v místnosti plné zrádců a hlupáků, které se tak vznešeně říká soudní. Koukali na mě a v jejich očích nebyla nenávist nebo zloba – byl to strach. Nemohli se dočkat, až se moje tělo octne pod zemí prožrané červy a já tušil, že i to bude málo na to, aby se mě přestali bát. Na mém hrobě totiž pořád bude stát mé jméno – Saddám Husajn. Stane se symbolem, kterého se nezbavíte pouhým vyslovením vražedného rozsudku. Můj proces nebyl proces vedený spravedlností, ale strachem.
Ano, přiznávám, že moje vládá nebyla dokonalá, například … „Teď!“ zazněl povel hlavního popravčího, pod Saddámem se otevřelo propadlo. Za chvíli bylo jasné, že je konec. Všichni začali tleskat a skandovat:
„Tyran je mrtev! Tyran je mrtev! Tyran je mrtev! …“