Z lednice kousek jater
od včerejška
a krajíc chleba,
 polopenze
v hotelu u
vypnutýho topení.

odtud mě poslouchej:

jen ty
ty
ty
a jenom ty
co máš dost
slunce
jednou budeš zářit.

jen ty, co vydržíš den
s kouskem hranolky,
kterou vožvejkal vořech
vod vedle

jen ty,
co umíš
plivnout do ksichtu všem, co
(si) tvoří osud:

„osudný den“
„osudný okamžik“
„osudová událost“

to oni říkají.

a prohrávájí,
protože pro ně
to tak
opravdu
je.

Po jídle vyhodit plesnivý kusy
oknem, dámám
na klobouky.