Létání |
Když byla jsem maličká chtěla jsem létat, pustit svou duši od těla. Natruc všem poučkám, co chtěly mě spoutat, co nechtěly, abych letěla. Dala bych všecko za malý výlet vonící jarní oblohou. Já, malé děcko, bezesný snílek se držela touhou na nohou. Bylo mi čtrnáct, když s rozbitým srdcem, jsem pochopila, jak bolí pád. A těch střípků čtrnáct jsem sbírala s brekem a výšek jsem se začla bát.
Dnes na šestnáct táhne mi a trochu už asi tuším, že na něco se umřít má. Chci uletět celičké zemi, uvěřit zase svým uším, že někam vede cesta má.
Teď ležím v trávě, dívám se nahoru. Kam táhnou ti ptáci, mraky, motýli? Dnes cítím se zdravě, zítra podlehnu moru. Kdoví, co bude za chvíli?
Přivírám oči. Myšlenky víří a já se usmívám do nikam. Svět se točí. Bohém hýří. Kdo chce, zůstane sám a sám... .....dneska odlétám. |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'dorotka.iii', 04.12.2006 10:37.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|