„Zase už tam šukaj!“

Karel Votava zavřel knížku a poslouchal zvuky.

Díval se na lustr, který se pomalu kymácel a vrhal po místnosti komické stíny.

Ještě aby se tak začla drolit omítka.

Z bytu nad Votavovými se ozývaly vzdechy. Nejprve polohlasité, to Votava ještě neregistroval a četl dál, pak sténání znělo hlasitěji do té doby, než přešlo v neartikulovatelný vřískot.

„Do prdele, ten má výdrž.“

Dvacet minut vřískání, bouchání, vrzání, sténání v deset hodin večer by naštvalo i hluchýho.

Karel Votava zpočátku steny kvitoval vlastním vzrušením a zpestřil si při sousedově kopulaci masturbací i svůj pohlavní život. Pak mu to začalo být protivné. Za prvé ho šukání sousedů přestalo vzrušovat a za druhé chtěl spát. Pravda, každý večer čekal na svou ženu a bylo mu celkem líto, že si ona nikdy nemohla poslechnout rámus ze shora. Přicházela z odpolední vždy přesně ve dvacettři hodiny.

 Šel si do lednice otevřít pivo. Položil lahev na noční stolek a zaposlouchal se.

„Jé, Jaroušku táááák, ještě, JE-ŠTĚ. .....ÁÁAAAAAA!“ ozývalo se.

Táhlé steny, které se nesly pokojem ho stále více znervózňovaly.

„Je mu padesát šest!! Co to tam nacvičuje atlet jeden!“

Jaroslav Mrázek otočil svou partnerku zadečkem k sobě. Pohladil jí jemně po zádech a políbil jí na šíji. Zavrněla v očekávání.

Padesátišestiletý profesor geometrie vrazil svůj ohromný ztopořený pyj do drobné ženy, která se prohla v bocích a hlasitě zasténala.

„ Jéžiši, Jaroušku, to je božské!!“ zařvala.

Mrázek začal funět jako lokomotiva a důraznými avšak něžnými přírazy spěl k ženinýmu orgasmu.

„Tak ještě boha do toho pletou!“ Votava upil Zubra a podíval se na svůj tristně povadlý penis.

„Dneska Majku asi nepotěším, radši budu spát.“

Zhasnul lampičku, vzal si špunty do uší, otočil se na levý bok a usnul.

Pět minut před tím sténání ustalo. Mrázek seděl nahý na křesle a zálibně pozoroval spěšně se oblékající ženu.

„Co kdybys jednou zůstala?“ zeptal se a vyfouknul zálibně kroužek kouře.

Bylo jí třicet šest a měla skvělou figuru.

„Zbláznil ses? Znáš přece starýho.Je paranoidní!“

Zapnula si košili, nalakovala vlasy a rychle se skoukla v zrcadle.

Mrázek típnul cigaretu, jemně ji políbil na ústa.

„Jsi krásná,“ zašeptal.

Bylo dvacetdva padesát osm.

Marie Votavová se ten večer z práce vrátila ve výborné náladě. Vedoucí jí dnes oznámil, že vyhověl její žádosti o zvýšení kvalifikační třídy a tedy rodinný rozpočet může očekávat kulaté dva tisíce navíc.

Z pokoje se ozývalo podřimování. Zase spal. Je čtvrtek a ani jeden večer na ní nečekal.

Rychle se svlékla, napila se minerálky a pak napustila vanu. Voda byla příjemně teplá. Připomínala jí teplé a vlhké mužské doteky. Hrála si se sprchou a potichu pohvizdovala.

Sny byly černou můrou Karla Votavy. Tu noc se mu zdál obzvláště absurdní sen.

Od sousedů se ozývaly velmi náruživé zvuky. Byly stále hlasitější. Napadlo ho, že by se mohl podívat, jak TO spolu dělají. Vylezl na balkón a vyhoupnul se lehkým švihem na ten Mrázkův. Uviděl svoji ženu, jak sedí na profesorovi geometrie, mne si prsa a rajtuje na něm.

„To snad NE!“

 Votava nevěří svým očím.

Sleze dolů a vytáhne ze skříně malorážku. Ještě jednou opakuje cestu nahoru, kde se situace změnila pouze v poloze milujících se těl. Je nabitá.

Rozrazí dveře balkónu a střílí. Vždy byl dobrý střelec. Jsou mrtví okamžitě.Odhazuje zbraň a vrací se domů.

Probudil se zpocený.

Jeho manželka spala. Pohladil ji po tváři a jemně políbil. Otočila se k němu a opětovala polibek.

„Jak jsi spala, lásko?“

Votavová se protáhla.

„Hrozně, zdálo se mi, že slyším od sousedů nějaký kravál. Řinčení skla a tlumený rány. No vidíš, ani jsem ti nechtěla věřit.“

Snídaně Karlovi to ráno moc nechutnala.

Druhý den si somnambulik Votava přečetl v novinách, že byl včera v nočních hodinách zavražděn Jaroslav Mrázek i se svou milenkou, která shodou okolností bydlela ve stejném domě, co oni, jen o dvě patra výše.

„Taková tragédie,“ zašeptala Marie Votavová. „Vždyť si představ, že by se to mohlo stát i nám!“

„ Marie?“ otočil se na ženu Karel.

„Ano, miláčku?“

„Dojdi se prosím tě podívat do skříně, jestli tam mám svoji malorážku“