Sedíme u stolu
- to vymysleli lidi za lahví ti bobtná obličej, takovej polštář špinavý vaty, kterou ucpáváš to kolem - dolej mi trochu toho rumu Když se směješ, rozpůlí ti to vždycky hlavu na dva křivý kužele A jindy seš zas pruhovanej, jak porcujou tě žaluzie Koukám na tebe z druhý strany, utíkáš mi mezi prstama Lepí se na ně ta tvoje vata, co je všude v každým rohu v každý škvíře na řasách, když mrkám A nemůžu nic vidět, protože bobtnáš Seš pořád větší, jak tlakovej hrnec - z kterýho mám strach A nepřipomínej mi to, nech mě bejt Sakra Nesnáším tlakový hrnce, protože - seš hnusnej že tady seš A furt něco chceš A zvětšuješ se Strkáš všude tu svoji pitomou vatu A nepřipomínej mi to Nech mě bejt Sakra Syčí. Syčí. Pořád. A prská. A myslím, že se taky zvětšuje. Je obrovskej jako balón a skáče po sporáku. Určitě praskne a vybouchne všechno z něho a já umřu. Maminka na mě zapomněla, zapomněla, že tady je ten velkej hrnec a já umřu. Co když už se nevrátí, co když mě tady nechala? Syčí. Prská. Je tak velikej a lesklej a stříbrnej. Kdybych utekla, možná bych se zachránila. Třeba bych nevybouchla. Třeba bych mohla jít k babičce. Babička říkala, že když byla válka, tak z oblohy lítaly takový velký hrnce, obrovský, větší než taťka. A ty hrnce pak spadly na zem a hrozně to bouchalo a lidi utíkali. A taky se schovávali do nějakejch krabiček ve sklepě. Babička taky říkala, že druhá babička je hluchá proto, že z tý krabičky vylezla dřív a ty hrnce ještě všechny nebyly vybouchlý a jak tak bouchaly, bylo to hrozně hlasitě, takový velký rány, že jí to ucpalo uši. Potom už nikdy nic neslyšela. Ale pořád se smála. Teď už se nesměje a ani nemluví, protože spí. Syčí. Možná bych mohla zajít za paní Neumannovou, abych neumřela. Paní Neumannová se třeba ani nebojí toho hrnce, protože maminka se ho taky nebojí a maminka je dospělá a paní Neumannová je taky dospělá a dospělí se asi hrnců nebojí. Zaklepu na její dveře. Ale co když není doma? Ona není doma skoro nikdy. Taťka říkal, že paní Neumannová pije a je opilá. Taky říkal ještě něco, ale to už si nepamatuju. Neotvírá dveře. Syčí. Syčí. A prská. A už je hrozně velkej. Maminka mě tady určitě zapomněla. Když odešla, tak zamkla a ona jinak vůbec nezamyká. Sedíme u stolu - to vymysleli lidi Seš za tou lahví - už vypadni Dostals všecko |
3
Haber 
miirdas 
Wopi 