LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #1653
Autor:	Raven
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Jiné/Ostatní
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	12.12.2003 01:10
Počet návštěv:	1523
Počet názorů:	10
Hodnocení:	3

Prolog

life is quicker than a wink of an eye.

Jimmy Hendrix

život

Byl ze stejne generace , sice bez LSD a kokainu ale prace jej bavila i když měl problemy s poctivosti, protože žil v době kdy se razilo heslo "kdo nekrade okrada svoji rodinu". Tvrdě a poctivě pracoval. Nic nedostal levně. Z vejšky jej malem vyhodili pro sedlácky původ "kulaka".
Vystudoval nejlepe v ročníku s červeným diplomem. A dřel dál.
Založil rodinu. Pak přišla divoká šedesátá léta a sny které se zdály být nedosažitelné v našich zeměpisných šířkách byli malem na dosah...
Pak prisla ty neštastna 70 leta normalizace strach o praci strach z projeveni vlastního názoru. Ale dožil se "svobody". Rád chodil na manifestace v 89 a 90. Rád polemizoval o politice. Proc ne už byl v důchodu a staral se o okurky a rajčata na zahradce. Pak měl ještě jednu velkou radost měl vnoučata která zbožˇnoval a která otevřela jeho srdce.
Měl dceru -emigrovala nedostala se na vysokou protože nechtěl spolupracovat s STB. paradoxem je že i přesto je v seznamu. Pěkná msta co ?
A pak jsem jej viděl naposled v nemocnici na ARU. Pořád jsem slyšel jeho otazku v telefonu kdy přijdu. Nikdy jsem neměl dost času. Pohladil jej po jeho šedivých vlasech a pohladil po líci. Už mně nevnímal ale vím že tam byl se mnou a pošeptal jsem mu do ucha jak moc si jej važim a vážit budu a jakým vzorem pro mne je. Pořád měl naději a chuˇt do života bojovat k když to vypdalo beznadějně.
Nevydržel.
Cestou domu tesně před hranici mi volala maminka že zemřel. Zastavil jsem na krajnici a díval se do pázdna přes přední sklo, které jsem pře příval slz vpřestával vnímat.
Dnes je to přesně rok co se to stalo. Připadá mi jak bych tam byl včera. Nemůžu na to pořád zapomenout. Tolik jsme si toho chteli ještě říct a tolik otazek zůstalo nezodpovězenejch.
ˇSkoda zůstali po něm zažloutlé fotografie kterých pravý význam znal jenom on
Moc mně schází. na tento den dozajista nezapomenu.
Zůstane navždy ve mne ve vzpomínkách objetích na rozloučenou.....
zvláště to poslední.

Epilog

Věnováno památce člověka , který se ze životem opravdu musel poprat.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Raven', 12.12.2003 09:37.

Názory čtenářů

12.12.2003 10:26

Anonym

jediné, co můžeme udělat, když nám zemřeli dřív, než jsme jim stačili říct, že je máme rádi, je žít tak, aby na nás mohli být hrdí.....aby se za nás nemuseli stydět

12.12.2003 14:24

Delphy

upřímná výpověď..

12.12.2003 14:32

Anonym

a co když se styděli že nemohli osudu svých dětí zabránit a viděli jak je někdo systemeticky ničí ?

12.12.2003 14:35

Raven

kdo to je ten první anonym snad se nestydí jak ted žije ...?

12.12.2003 14:39

ravi

ten první anonym jsem já, než jsem se stihla zaregistrovat, a nevím, proč bych se měla stydět, jak žiju ? Ty mě znáš ? jsem tu nová.
odpověděla jsem naprosto upřímně to, co si myslím , nechápu, proč jsi se na mě tak obořil ? to je zde zvykem ? :-(

12.12.2003 15:15