za uchem třešně a ve vlasech uschlou trávu dlouze mě líbáš a objímáš a já si přeju aby tahle chvíle nikdy neskončila našemu objetí je svědkem jen souhvězdí velké medvědice a já vím že musím zavřít oči odtrhnout je od tvé fotky a pod peřinou můžu jen vzpomínat a přemýšlet jak se asi máš stovky kilometrů ode mě jak se má tvoje žena a tvý malý děti a jestli se ke mě ještě někdy vrátíš jestli tě vůbec někdy uvidím a znovu se vpiju do hebkosti rtů ucítím chvění tvýho těla na mojí kůži a nebudu mít výčitky svědomí budeme existovat jen my dva ty a já a pak tě nechám odjet protože budu vědět že to co je mezi námi nikdy neskončí
Epilog
L.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Stockerka', 13.07.2004 09:50.