jak je krásná
ta silueta obkreslená dýmem
když si vzpomínám
na něžné prsty
které mě hladily
po rozbolavěných chodidlech
na úsměvy
ze kterých zbylo
jen tiché bloudění
je tolik krásná
ta tvář omývaná ohněm
když vzpomínám
na drsnost vousů
v mojí dlani
na pohledy
ďábelských očí
ve kterých teď je
jenom chlad
už žádné oslovení
v zdrobnělinách
už žádná gesta v naději
že máme šanci
tak slzy přikryjeme řasami
a přejdem zase na vykání
"na něžné prsty
po rozbolavěných chodidlech"hezký....a krásnej závěr...*
ta silueta obkreslená dýmem*citlivě krásné bez jakéhokoli urážlivého klišé