rozervaná |
sedíme vedle sebe před modlou kterou vzývám noc co noc do svých snů a vím že mě to ničí a ubíjí mezi námi je drtivá hranice a já mám oči plné horkých slz cítím tvůj dech a bojím se pohnout abych nevyplašila to co je mezi námi to čeho se tolik bojím to co ve mně vyvolává šílenství to co tolik miluju ubývá sil měnit osud už není sil odolávat touze |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Stockerka', 13.07.2004 09:41.
Názory čtenářů |
27.07.2004 18:41
Stockerka
|
Ale byl jsi víc než statečný u čtení mých dílek;o) |
02.11.2004 22:08
stanislav
|
ono. měla jsi nějaký důvod tohle napsat. to bych nezkoumal. ale zrovna teď mi to asociuje šíleně hodně věcí... a já mám tu smůlu, že se někdy věci skládají takovým způsobem, že mou snahu o víru v nějaký náhody vesměs to vyvrací. každý, kdo trošku má duši, tímhle prochází. dík, žes to napsala. |
02.11.2004 22:14
Stockerka
|
no, teď už je to lepší, řekla bych, že je to za mnou... ale v době, kdy jsem to psala to prostě muselo ven a vzniklo to jako většina mých děl - z potřeby vypsat se z něčeho... díky... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|