Mořské panny  se mu líbily asi tak od tří let. Vždy věděl, že je nadmíru přitahuje, měl přesně ty plné rty a velké modré oči, co tak kouzelně prozařovaly až pod předškolní kůži oslnivých pan.

Koukal do zakouřených oken schovaných za opranými červenými záclonami. Pohladil ji po světlovlasém culíku a nabídl ji čokoládový bonbón.

„Dej si bonbón Verunko, je lahodné chuti a plný kokainu, po kterém budeš mít výbornou náladu.“

„Vlku, co je to kokain?“

„Kokain je droga, po které máš větší chuť na sex.“

„Ty ale víš, že sex nemám moc ráda.“

Verunka se zamračila a koutky jí z radosti způsobené sladkým potěšením o řádný kus poklesly.

„No právě, po tomhle nebudeš mít nic radši než sex. To ti mohu slíbit. Dej si bonbón a když sex nebudeš chtít, dostaneš k tomu celé plato bonbónů.“

„Mám tě ráda, Vlku.“

„Já tebe také, Verunko.“

Nebyla jako jiné panny, hloupá. Věděla, že Vlk ví, co je správné. Měl hromadu věcí a spoustu peněz, navíc plaval nejlépe ze všech mořských vlků.

„Vlku, miluji sex. Dáš mi ještě bonbón?“

Opravdu, už nemyslela na nic jiného. Jednou a navždy. Přesto, že byla o dvacet tři let mladší a teprve nedávno přestala nosit pleny, už vymetala s Vlkem každou místnost podmořského paláce. Rozvířená voda dala co proto nejedné lodi dva měsíce v kuse. Pak usnula.

Žádná pohádka by neměla mít špatný konec. Tato není žádnou výjimkou a Vlk zvedl sluchátko u telefonu.

„Ano pane kardinále?“

„Ta poslední vydržela dva měsíce.“

„Zaznamenávám, mám Havranům vyřídit, ať cestou naberou novou?“

„Myslím, že bude stačit až příští týden. Potřebuji se trochu prospat a také musím kázat u Filipín.“