pohledy harpunářů
slíbávající velrybí smích
trocha rozbitých zubů
zimou zapomněla vypadat
svitem měsíce se hřál
pochodem po nočních palubách
ohněm v kahanu plápolal
na pozdrav lodní hvězdě
pěna v mořských vlasech
když v tichu a jeho pustinách
kůže ztvrdlá jako plech
rozráží vlnám zvlhlý účes
prkna co poznala svět
po tundře nemohla pobíhat
plamen jak prastarý kmet
vdechoval kouř z kruhu blízkých
noha země neznalá
mlčí navzdory šepotu trávy
o požáru nalhával
z palubního květináče
úsměv lovců vodních těl
v teple stěžňů zaspal vítr
praskajícím dřevem zněl
jen potlesk spáleného masa