Černé oko havrana v nebesích nahlédnout do něj jen na okamžik jen,
spojit duši jeho s mou proč touha tak bolí,
slunce zapadá a já ho nezahlédla zklamaná duše bloudí tmou,
ztrácí se v hlubinách a padá do temnot,
jak bolí nevidět touhu a slast jeho.
Jen jednou pohlédnout a spatřit jej,
ochutnat tu rozkoš co v sobě nosí,
stále však bloudím a havran se směje je krutý.
Padla jsem na dno tmavých hlubin,
kde tma je tvůj jediný přítel.
Pavučiny svazují mé ruce,
studený dech,modrá ústa,bílá jak stín oči se zavírají,
smiřují se s temným světlem co svírá a bolí.
Nehybná tam padlá,náhle však kouká na mne podává své křídlo.
Vynést mne,nahlédnout do oka havrana,
ochutnat jeho rudou krev,
slastně ho pít a vychutnat tu rozkoš co v sobě ukrývá.
Plujeme temnou tmou,nese mě na křídle,
oddaná jemu se nechám nést,
pomalu saji jeho krev,
jsem schopna žít a milovat tu krutou vášeň co mi dává.