Potíme ve dvou svoje existence.

Ruce se pojí v jednu jedinou.

A potom lehce pro svatební věnce

strach, který těší…

Když zasténáš tence milostnou píseň…

vinnou nevinnou.

Jen úsměv ticha zbude mezi náma

a kapky potu mizí na stropě.

Počkej až časem bude z tebe máma

a já tvý druhý

dítě sebe sama…

Začátek konce, konec potopě…