co jsem na ni ukázal byly dvě ruce přičemž jedna proťala v pravém úhlu tu druhou a ta hbitě vyletěla se zaťatou pěstí nahoru Zjednodušeně řečeno: Seru na Vás, milejdy! Bylo mi osm a půl
Šel jsem dál kolem plakátovací plochy kolem splavu kde pytlačily děti a dál kolem konzumu z něhož mi stará paní nosila každé odpoledne sušenku
Na hlavě jsem měl potápěčské brýle & v puse dýchací trubici; byl jsem naprostej KING rozumíte byl jsem Někdo
Ponořil jsem se do vody (byla stejně kalná a studená jako je dnes) Stavěl jsem kámen na kámen - budoval hráz a posílal alobal z Klejek po proudu Pak jsem hledal zlato a peníze a zlato (to hlavně)
Navečer jsem se šoural kolem splavu kde už nikdo nebyl ani náznak stínu ani náznak rouhačství
Pak jsem pomalu zvedl hlavu a viděl JI jak tam stojí v pátém podlaží toho zaskleného zla pyšná & nadržená až mě uhodí nadržená na mou krev a na brýle které vezme a o roh pračky je rozmetá po celém bytě
Už jsem takový king nebyl pak už ne Ale ta chvilka mi za to - když se tak dívám zpět - nejspíše
stála
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'JirkaS', 14.10.2009 13:45.